pátek 8. dubna 2016

Taková ta beznaděj...

Přijdu domů k rodičům, všude nepořádek a spoustu jídla. Sestra vyleze z pokoje celá pocuchaná, ve vlasech má ještě perly.
"Tak jaké to bylo?" ptám se.
"Bylo to naprosto úžasné!"
Po tom co to dořekla vylezl i zbytek rodiny. Mamka, taťka a teď už sestřin manžel. Bylo na něm vidět, že má kocovinu, ostatně i na taťkovi. Ptám se nového člena rodiny.
"Jak se cítíš?"
"Jo, jo dobře, zvláštní pocit je to. Už jedeme?" odpovídá a zároveň se ptá sestry.
"Jo, už jedeme, oblíkej se!" odpovídá a podává mi svatební oznámení.
"Díky" v tu chvíli cítím tu beznaděj, že moje mladší sestra se vdala dřív než já a já si svatbu plánovala už nějakou chvíli, a ona svatbu ani nechtěla, že už teď rodiče nebudou mít peníze na tu mou, že jsem vlastně ani nebyla na svatbě mojí sestry, protože jsem byla v PRÁCI!

S touhle noční můrou jsem se dnes probudila.
Když jsme se včera s přítelem bavili, kolik nám zůstane peněz, tak teda nic moc. Svatba se oddaluje víc a víc. Hrozně mě níčí, jak je dnes všechno drahé a kde na to člověk má vzít. A to ani nechci velkou svatbu. Obřad chci na zámku jen se svědky a rodiči a oslavu jen formou "narozeninové oslavy". Protože vážně nekrademe a když jsem si představila velkou svatbu, udělalo se mi docela zle. Jsem trémista a z tak velké typické svatby jsem akorát nervózní už jen z představy.
Ale ono to nějak dopadne a dopadne to dobře. Já v to věřím, že to bude nakonec super, jako ta sestřina neexistující svatba na které jsem nebyla.

Skříně už mi stojí. Konečně už nežiji v krabicích, ze kterých je oblečení pomačkané a divně vonící. Dokonce už mám i sporák a nemusím vařit na vařiči. Vážně už se těším, až přijde kuchyň a budu moct normálně vařit a až přijde postel a budeme normálně spát v ložnici.

Dnes mám v plánu dát pár krabic na skříně, ať se to neválí po zemi. Vypadá to v ložnici hrozně, všude samé krabice s věcmi. Já doufám, že mi přítel o víkendu přivrtá ty police. Dohlédnout na to nemůžu, budu v práci celý víkend. Pak zkusit něco nafotit, dlouho jsem nefotila! A pak si něco uvařit na oběd. Vstávala jsem v 10, takže to mám posunuté. Musím to stihnout všechno do šesti. Pak jedeme na HORKÝŽE SLÍŽE! Huráá! Takže se těším :)

Mějte se krásně a hlavně se smějte!

xoxo - Milly




Žádné komentáře:

Okomentovat