Můj příběh s kojením

Žádná procházka růžovým sadem

U mě kojení nezačalo zrovna nejlépe. Když mi nevyšel normální porod, doufala jsem aspoň v kojení. O to jsem taky málem přišla, ale já bojovala co se dalo. A já vám napíšu, jak to bylo. 

1. Týden po porodu

Začalo to v porodnici tím, že mi neřekli, jak správně kojit, řekli, poraďte si sama, doma vám taky nikdo neporadí. Každým dnem to bolelo víc a víc. Do toho mě děsně třeštila hlava po epidurálu. Celý pobyt v nemocnici. Od spolubydlící maličkej do toho pořád křičel, bolelo ho bříško a já byla tak ráda, že mám hodnou holčičku, která pořád spinkala. Poslední dny jsem musela kojit s plínou v puse, abych tam nekřičela. Taková bolest to byla. Po kojení mě bolely čelisti, jak jsem kousala do té plíny, nemohla jsem skoro mluvit.

2. Týden po porodu

Druhý den po příjezdu domů, kdy nás navštívila dětská sestra (je i LP) se zhrozila, že takhle nemůžu kojit. Poradila kloboučky od medely. Mamka pro ně hned běžela do lékárny. S nimi to byla ze začátku taková úleva. Ale stále to bolelo jako prase. Už jsem nemusela kousat do plíny, ale vždy jsem u toho řvala na celý panelák. Slzy mi tekly bolestí, každé sání bylo jak kdyby mi někdo žiletkou rozřezával bradavky. Krvácely, malá mi blinkala mlíko s krví. Když jsem se připravovala na kojení, dělalo se mi zle z pohledu na moje bradavky, byly skoro odchlíplé, viděla jsem vnitřek. Z každé bradavky byl uštípnutý kus. Bolela i sprcha, když mi voda po nich stékala, ani utřít jsem se pořádně nemohla, každý jen nepatrný dotek bradavky šíleně bolel.

3. Týden po porodu

Týden na to, jsem chytla zánět prsu, 39 horečky. Pořád jsem se potila, bolela hlava, bylo mi zle. Prsům přibila bolest ze zánětu a boulí. Stále děsné bolesti prsou při kojení. Sestra mi poradila 3x denně ibalgin, tvaroh, potírání slivovicí, nějaký olejíček na masáž a homeopatika. Týden plinul, žádná změna, bolesti jak prase, horečky 38, neustále pocení, bradavky krvavé ale rány už trošku zahojené, přesto stále statečně se slzami v očích kojím.

4. Týden po porodu

Večer mi začal napuchat krk, tu noc se mi i špatně dýchalo, začaly mě strašně pálit a svědit chodila, pak i přirození, ráno se přidaly dlaně, hrozně brněly, byly celé červené, hořely a svědily. Nemohla jsem jíst, jakmile jsem do něčeho kousla, začaly brnět i rty. Rány na bradavkách zacelené ale děsně bolavé. Stále v bolestech kojím. Volám sestře, že mám asi alergickou reakci a nevím z čeho (teď si myslím, že to bylo z ibalginu, valit ho celý týden 3x denně, tělo kolabovalo). Sestra mě okamžitě poslala na pohotovost do porodnice, že je to týden a nic se neděje. Tam mi napsali antibiotika, a že mám jíst magnesium.

5. Týden po porodu

Dobírám antibiotika a je mi mnohem lépe, bez horeček, můžu lépe fungovat. Už tak nekřičím při kojení. Stále to ale děsně bolí. Jedno prso si už troufám kojit bez kloboučků. Druhé ještě s kloboučkem, prej rána může ještě prasknout. Byl to hrozný boj, malá se nechtěla přisát, nevěděla jak. Zkoušela jsem různé polohy, kůži na kůži, nošení v šátku. Do toho navrch jsem chytla hemeroidy.

6. Týden po porodu

Boj vyhrán. Jedno prso kojím úplně bez kloboučků, druhé stále s kloboučkem, rány jsou plně zahojené. Stále to bolí při kojení. Chytla jsem druhý zánět prsu. Na to co kojím s kloboučkem. Bolí jako blázen, nemůžu se od bolesti hnout, boule že mi málem praskne, opět horečky 38. Další antibiotika.

7. Týden po porodu

Zánět vyléčen, já sundávám klobouček i z druhého prsa. Kupodivu to vůbec nebolí. S kloboučkem kojení ještě bolelo. Chytám na bradavky ale kvasinku, děsně to svědí, pálí a bolí zároveň. Každý pohyb je bolestivý, jak se tričko dotýká bradavek. U zdravého prsa to dělalo i při kojení. Mažu genciálkou, trochu lepší ale žádná sláva.

8. Týden po porodu

Genciálka nezabrala, mažu framykoinovou mastí. Trošku se to lepší. Dětský doktor je prohlédl a že to kvasinka není. Mám mazat bepanthenem. Tak teď mažu a uvidí se. Bradavky ještě občas bolí a svědí. Při kojení to také ještě občas bolí. Někdy bolí i přisátí. Každopádně přes všechny tyhle trable plně kojím a malá prospívá. Po porodu 2660g a 47cm. Včera 3470g a 54cm. Ani jednou jsem nepoužila příkrm UM.

10. Týden po porodu
    
    Zůstává mi v prsu po posledním zánětu boule. V nemocnici mi řekli, že je to obces, boule plná hnisu a že je potřeba to naříznout a vymačkat. Hned ten den mi to udělali. První tři dny jsem z toho prsu jen odstřikávala. Kojila jen z jednoho, druhý den to ale přestalo stačit, tak jem musela dokrmovat přes lahvičku mým mateřským mlékem, které jsem měla zamražené. Od čtvrtého dne, jsem kojila už i nařízlého. Potíž bylo v tom, že oni ránu nezašili jen přelepili. Takže kojení byl celkem boj, vzhledek k tomu, že mi přelepili celé prso. Musela jsem to vždy odlepit a zase zalepit. Malá si ráda škubla, takže krev taky občas byla všude. Na převázání už mi to zalepili šikovněji. Jen tu ránu. Chodila jsem tam co druhý den asi čtrnáct dní. Pak dvakrát týdně. Dva měsíce v kuse. Stále to nechtělo zarůst.
    
    5. Měsíc po porodu
    Stále rána otevřená. Tím jak se prso plnilo, masová tkáň se tlačila ven. Doktor už to chtěla zašít, ale zkusil to ještě se stehovou náplatí. To už zabralo, trochu to strostlo. Mě už to ale začínalo unavovat, to neustále chození tam, i mě to stresovalo. Tak jsem si to začla lepit doma sama. Na principu, jak to dělal doktor. Začlo se to konečně hojit.
    
    
    6. Měsíc po porodu
    
    Rána konečně zahojena, kojení bez bolesti. KONEČNĚ! Si kojení začínáme užívat obě dvě a já se toho jentak nevzdám. Budu kojit snad až do puberty :D

Čas KVAPÍ...

Ani nestačím zaznamenávat, jak ten čas rychle letí.

Včera jsem zjistila, že jsem těhotná a za měsíc mám rodit? Ještě mi chybí spoustu věcí a hlavně peníze! V dnešním světě co si sami neohlídáte, to nemáte. Jako já své peníze. A že mě spoustu úřadování ještě čeká po narození miminka? No už se fakt těším.

Mimo úřady se mám ale moc fajn. Mimčo je zdravé, já taky. Vše jde jak má a to mě těší. Jen mě rozhodila zpráva doktora. Že kvůli své úzké pánvi budu rodit asi dřív a možná císařem. Z čeho mám strach. Já se těšila jak budu rodit normálně. Ale nic není ztraceno! Pořád ještě můžu. Na těhotenském kurzu mi sestra řekla, že nemám jíst moc červeného masa, spíš bílé, aby mimco moc nepřibralo a bílkoviny nahrazovat zeleninou. Prostě jíst víc ovoce a zeleniny, než se cpát bůčkem. No, aspoň malá příprava na kojení, kdy se mi ten jídelníček sakra zkrouhne!

Přípravy pro miminko se finishují. Postýlku a matraci máme, oblečky taky, poslední plinečky mi mají přijít. No jo, jsem ta, co se rozhodla látkovat! Vzhledem k tomu, kolik peněz to stojí, mi to snad vydrží. Jen čtvercové plenky musím dokoupit. Ale to podle financí. Základ mám a s tím se dá ze začátku přežít! Vyprané to taky všechno mám, kromě těch plín. Takže dovyperu plenkovou výbavu a mimčo může přijít. Jen moje výbava do porodnice pokulhává, tam toho ještě musím dosti nakoupit. Snad to stihnu!

Kolikrát mě to až vyděsí, jak je to za chvilku. Naopak se mi úspěšně daří se sama sebe chlácholit, že je to vlastně ještě za dlouho. Snažím se teď si užít co nejvíc pohyby miminka a volného času, který mi zbývá. Pak už ho mít nebudu.
Také hodně teď přemýšlím, co nabalit na nedělní focení. Jsem hrozně zvědavá, jak to bude probíhat. Ještě nikdy jsem na žádném takovém focení nebyla, Ještě že to bude fotit kamarádka. To mě trochu uklidňuje. U cizího bych byla hodně nervózní.

Tak si užívejte přicházejícího krásného počasí! Já se těším, až budu chodit s kočárkem. 

xoxo Milly