Bylo toho strašně moc s tím stěhováním, menší problém s penězi a pejsek. Už jsem měla skoro zamluveného psíka, ale nevyšlo to. A možná je to dobře, protože během jednoho měsíce se nám změnil celý život.
Už od začátku srpna jsem cítila, že je něco jinak. Cítila jsem se oslabená a neustále mě bolel podbřišek a prsa, jako bych měla dostat své dny, ale nic. Už jsem byla krapet zoufalá, že neustále v poslední době řeším něco takového, ale zároveň se mi neustále vkrádalo, jestli nejsem těhotná. Nechtělo se mi tomu ale věnovat příliš pozornosti. Navíc jsem se chystala na to velké narozeninové překvapení. Byly to dva lístky na SUM 41 do Prahy!!! Pane bože já nemohla ani dýchat. Sestra je úžasná a samozřejmě, že jsem tam vzala ji. Nakonec přizvala ještě svého přítele a na koncertě jsme potkali jednoho super klučinu, který tam byl sám. Tak jsme ho přizvali do party a bylo to super. Ale abych nepředbíhala, myšlenka že jsem těhotná mi stále vrtala v hlavě. Pro jistotu jsem si před odjezdem udělala těhotenský test, který vyšel negativní. Na jednu stranu se mi ulevilo, protože jsme se s přítelem dohodli, že ještě rok počkáme, ale na druhou stranu, jsem byla trošku zklamaná z toho, co mi zase je, když mě všechno bolí. Ale co, do Prahy se jelo!
Celý koncert byl naprosto úžasný, předčil všechna má očekávání. Kluci z kapely byli neuvěřitelní a celá ta atmosféra kolem. Lidi byli tak ohleduplní, když někdo v kotli spadl, všichni okolo se zastavili a pomohli mu vstát, zeptali se jestli je vše v pořádku a pokračovali dál. Ač vám kolikrát takový fanoušci mohou nahánět hrůzu, ve skutečnosti jsou to velice hodní lidé. A jak řekl Deryck (zpěvák) na koncertě, jsme jedna velká rodina. A má pravdu. Zpívali jsme, pili jsme, skákali jsme, jak se na koncertě patří. Já si koupila tričko na památku a k narozeninám. Když jsme tam tak skákali, začalo mě strašně píchat v podbřišku. Až jsem se lekla co se děje, zděsila jsem se "já jsem asi vážně těhotná!". Začala jsem si hladit břicho a v duchu si říkat "miminko jestli tam vážně jsi, vydrž to, pak budeme vyprávět jak jsme spolu protančili koncert SUM 41!". Na jednu stranu jsem si říkala, že jsem blázen, ale na druhou stranu, prostě máte takové tušení. Cítíte to. Po pár minutách se to uklidnilo a celý zbytek večera už byl v pohodě. Já pro jistotu už tak nehopsala.
Jak jsem po týdnu přijela domů, šla jsem si koupit těhotenský test. Byla jsem hrozně nervózní. Během chvilky se tam objevila druhá čárka. Zachvátila mě úleva, že jsem v pořádku, ale vzápětí to přešlo v děsnou paniku. Nevěděla jsem jestli mám brečet štěstím nebo neštěstím. Vzhledem k tomu, že to nebylo nakonec v plánu. Běžela jsem k doktorovi jestli je to pravda. Ten mi to potvrdil a já měla smíšené pocity. Stále jsem nemohla uvěřit, že je to pravda. Bylo 31.8. Přítel ten den měl narozeniny. Běžela jsem koupit dudlík, který jsem mu zabalila společně s těhotenským testem. Celý den jsem byla hrozně nervózní z toho jak bude reagovat, ačkoliv jsem věděla, že bude mít radost. Miminko chtěl víc než já.
A samozřejmě měl velkou radost, když krabičku otevřel. Chvilku si nebyl jistý, ale pak se začal radovat a mě se ulevilo. Po deseti dnech mě požádal o ruku, ale o tom asi až v příštím článku.
Já jsem to cele však nesla trošku zvláštně, nemohla jsem tomu uvěřit. Budu máma... Pořád jsem si to tak nepřipouštěla i když jsem věděla, že to není dobře. Trošku se to změnilo okamžikem, kdy jsem viděla na ultrazvuku miminko, né jen hrášek nebo fazolku, ale miminko. Opravdu miniaturní miminko, které sebou šilo. Bylo to úžasný. Na genetice bylo mnohem lépe vidět a dokonce se odráženo nožičkami. Bylo to nádherný, když vidíte vaše miminko.
Teď už jsem v půlce čtvrtého měsíce, nevíme jestli to bude holčička nebo kluk. Tak nějak tuším, že by to mohl být kluk a já bych kluka chtěla. Ale samozřejmě budu mít velkou radost i z holčičky. Konečně se začínám na to miminko těšit a kupuju malé drobnosti. Sice tomu stále nemůžu uvěřit, ale těším se. Už si nepřipadám tak zlá, už si připadám normální.
Těším se...
Buďte šťastní a radujte se z každého okamžiku.
xoxo - Milly
