Dočasná péče

Už několik měsíců mi to vrtá hlavou. Jak neustále projíždím útulky a hledám nějakého vhodného stafordšírkého bulteriéra (fenku), je mi hůř a hůř. Ne kvůli tomu, že jí nemůžu sehnat, ale kvůli tomu, kolik těch pejsků v útulcích je. A je jich čím dál víc. I když svého psa miluji sebevíc, občas lituju, že jsem kupovala a radši neadoptovala. Ale to už teď vem čert, Timmíka bych zase neměla.
Zpátky k myšlence. Když vidím ty pejsky, co zachraňují z osad a shání dočasné péče, mám nutkání si jednoho do dočasky vzít. Už jsem chtěla jednu malou fenečku havaňáka nebo maltézáka, ale přítel se moc netvářil. Je nemocná, má jen jednu funkční ledvinu a to ještě z části, musí papat speciální granulky a měnit doma plinečky co tři hodiny. A tam by byl problém, když jsem déle v práci, nechat jí trápit šest hodin v počůrané plinečce se mi nechce. Leda jak bych byla na mateřské a měla čas jí "přebalit". Stále mám nutkání těm bobiškům nějak pomoci. Určitě zkusím pozjišťovat víc informací, poptat se přítele, jestli s jiným pejskem by souhlasil. Nebo pak aspoň finanční částkou. Něco vymyslím.

Kolaudačka a oslava narozenin se vydařila. Všichni si pochvalovali, že bylo dobré občerstvení a nálada. Jsem moc ráda, že se jim to líbilo. Člověka to potěší, když si s tím dal práci. Už se těším, až budu chystat svojí oslavu, kulatou!

V sobotu plánujeme procházku nebo výletík s přáteli a pejsky. Máme takovou dobrou smečku a brzy se rozroste o jednoho (kamarádka si pořídí dalšího bulíka), už má dva bulíky a jacka russela. Takže bude mít slušnou smečku! Další kamarádi mají nejspíš labradorku s něčím. Sami pořádně neví, a náš Timmík (havanský psík). A kdo ví, třeba přibude k nám nějaká zachráněná fenečka (doufám).
Hrozně se na tu sobotu těším, strašně ráda chodím ven s pejsky, je to sranda. Zvláště, když mě jeden povalí a seběhnou se všichni. Zaplní mě láskou, že nemůžu dýchat. Je to paráda.

No, je dost hodin. Jdu vařit, něco pouklízet a pak Timmíkem ven, konečně se udělalo hezky a není zima.

Mějte se krásně a užívejte sluníčka!

xoxo - Milly

Narozeninové překvapení, které hatí plán...

Narozeninové překvapení, které zrušilo plán dřív než vůbec byl.

Aby jste tomu rozuměli, téměř všechny moje kamarádky, s kterýma jsem v kontaktu, čekají miminko, nebo už ho mají. A to je pořád téma miminko, nebo těhotenství a když už jste ve věku jako já (v srpnu 25), začnete nad miminkem vážně uvažovat. A to tak, že jsem si uvědomila, kolik málo času do třiceti zbývá ještě s stvrzením, že po třicítce děti už nechci (rodit) a zvláště, když chcete tři. To už to moc nevychází.
Tím jsem tak začala přemýšlet, že ono přesunout tu svatbu není tak zlé, a že miminko by bylo vlastně fajn. Tak nějak holkám závidím, že to miminko mají nebo ho čekají. A taky nejsou vdané.
I jedna z těch kamarádek řekla, že svatba neuteče, ale roky na miminko jo a že budeme moct spolu vozit! Je sice už pátém měsíci, ale to nevadí. Což je fajn, protože další kamarádka je někde u Prahy a druhá v Jeseníku, takže se nevídáme, jen si píšeme. Představa se mi zalíbila a už jsem se i chystala navrhnout to příteli. Jenže když jsem se tím náhodou zmínila sestře, tak mi to zavrhla. Že pro mě v srpnu na tři dny má nachystané překvapení a že by bylo lepší, kdybych nebyla ještě těhotná. Nebyla by to taková tragédie, ale nemusela bych na sebe dávat takový pozor.
Tak jsem byla trošku zklamaná, né kvůli překvapení, ale kvůli mému plánu neplánu. Začínala se mi ta představa vážně líbit.
Nevadí, na druhou stranu jsem si řekla, že si užiju pořádně léto, vezmu si nové šaty, které jsem si minulý rok koupila a spoustu dalších věci na léto. Kdyby se to podařilo, už bych se do těch věcí nevešla, možná až další rok. Navíc jsou to jen 4 měsíce. O miminko se můžeme začít pokoušet v září. A třeba taky mezitím stihneme i tu svatbu. Uvidí se, nechám to tedy zatím v rukách osudu.

Jinak koncert Horkýže slíže byl boží. Potkala jsem tam kamaráda se střední, takže jsme si pokecali a byla jsem pozvána na degustaci. Bude si otevírat vinotéku, přeji mu hodně štěstí a ať se mu daří!

Už máme i postel, konečně se spí pohodlně a bez zvířat v posteli. Věčně v ní byly chlupy a spali jsme na gauči. Báli jsme se, že náš pes Timmy (havanský psík), bude v noci vyvádět. Doposud byl zvyklí spát s námi v místnosti i občas v posteli. Večer a v noci je to naštěstí v pohodě. ale ráno, jak se probudí, začne štěkat a kňučet, že chce za námi a bůh ví cosi. Tak už se dál nespí. Takže jak přítel odjel, lehla jsem na gauč a dospala jsem se obklopená psem i kočkou.

V sobotu chystám doma kolaudačku a sestřinu oslavu narozenin. A proto, že jdu v pátek do práce na celý den, musím to začít chystat už od zítra. Uklidit byt, vymyslet co přichystat, nakoupit to a ve čtvrtek připravit. Přemýšlím, jestli udělat věnečky nebo krtkův dort. Uvidím v obchodě co bude vypadat na obale lákavěji. Ale dort bude asi příhodnější. No, určitě mám do konce týdne veselo! Tak držte palce, ať to všechno zvládnu (pokud to někdo čte).

Já Vám přeji krásný klidný týden se sluníčkem a pořádně si ho užijte!

Mějte se, SMĚJTE SE! A zase příště ahoj.

xoxo - Milly

Taková ta beznaděj...

Přijdu domů k rodičům, všude nepořádek a spoustu jídla. Sestra vyleze z pokoje celá pocuchaná, ve vlasech má ještě perly.
"Tak jaké to bylo?" ptám se.
"Bylo to naprosto úžasné!"
Po tom co to dořekla vylezl i zbytek rodiny. Mamka, taťka a teď už sestřin manžel. Bylo na něm vidět, že má kocovinu, ostatně i na taťkovi. Ptám se nového člena rodiny.
"Jak se cítíš?"
"Jo, jo dobře, zvláštní pocit je to. Už jedeme?" odpovídá a zároveň se ptá sestry.
"Jo, už jedeme, oblíkej se!" odpovídá a podává mi svatební oznámení.
"Díky" v tu chvíli cítím tu beznaděj, že moje mladší sestra se vdala dřív než já a já si svatbu plánovala už nějakou chvíli, a ona svatbu ani nechtěla, že už teď rodiče nebudou mít peníze na tu mou, že jsem vlastně ani nebyla na svatbě mojí sestry, protože jsem byla v PRÁCI!

S touhle noční můrou jsem se dnes probudila.
Když jsme se včera s přítelem bavili, kolik nám zůstane peněz, tak teda nic moc. Svatba se oddaluje víc a víc. Hrozně mě níčí, jak je dnes všechno drahé a kde na to člověk má vzít. A to ani nechci velkou svatbu. Obřad chci na zámku jen se svědky a rodiči a oslavu jen formou "narozeninové oslavy". Protože vážně nekrademe a když jsem si představila velkou svatbu, udělalo se mi docela zle. Jsem trémista a z tak velké typické svatby jsem akorát nervózní už jen z představy.
Ale ono to nějak dopadne a dopadne to dobře. Já v to věřím, že to bude nakonec super, jako ta sestřina neexistující svatba na které jsem nebyla.

Skříně už mi stojí. Konečně už nežiji v krabicích, ze kterých je oblečení pomačkané a divně vonící. Dokonce už mám i sporák a nemusím vařit na vařiči. Vážně už se těším, až přijde kuchyň a budu moct normálně vařit a až přijde postel a budeme normálně spát v ložnici.

Dnes mám v plánu dát pár krabic na skříně, ať se to neválí po zemi. Vypadá to v ložnici hrozně, všude samé krabice s věcmi. Já doufám, že mi přítel o víkendu přivrtá ty police. Dohlédnout na to nemůžu, budu v práci celý víkend. Pak zkusit něco nafotit, dlouho jsem nefotila! A pak si něco uvařit na oběd. Vstávala jsem v 10, takže to mám posunuté. Musím to stihnout všechno do šesti. Pak jedeme na HORKÝŽE SLÍŽE! Huráá! Takže se těším :)

Mějte se krásně a hlavně se smějte!

xoxo - Milly